Nepřechylovat po svatbě je diskriminace

Teploty se zmírnily, klimatická krize je tedy zřejmě již zažehnána a do čela pelotonu se opět dostává jeden z tradičních favoritů: (ne)přechylování ženských příjmení. Hyjé!

Nejdřív skrze nejčastější argumenty k věcné problematice (bude to trochu delší, jak je u mě zvykem): Přechylování je součást českého jazyka. Je to způsob, který si čeština vyvinula, aby mohla co nejjednodušeji popsat mimojazykovou realitu a zacházet s ní. Stovky let pracovala na tom, aby to fungovalo dobře. A nyní přijde uživatel a řekne Hm, ale mně se to nelíbí. Pak dva. Dvacet. Tisíce. Desítky tisíc (asi tu vidíte ten vzorec). Víte, co se stane? Já vám to řeknu: čeština není jako starozákonní Bůh. Je vlídná a laskavá. Ona se přizpůsobí. Udělá, co si přejete, když vás bude dost. Jenomže každá změna (a nepřechylovat, tedy i neskloňovat celou jednu obrovskou skupinu jmen je sakra velká změna) rozkolísá nutně celý systém. Něco jako efekt motýlích křídel. Já neříkám, že dneska nežijeme dost šťastně bez duálu a aoristů (že nevíte, co to je, muahaha? - a vidíte, jak jste spokojení!), ale zasahovat do toho zvenčí, to není něco, co by se dalo jen tak odmávnout a říct "no tak bóže, když to tak chtěj mít, hlavně když Novák uvaří večeři".

Jak je možné, ptá se zvídavý čtenář, že taková jména v češtině už fungují? Ty, Janků, máš co mluvit!

- Inu, to je tak: V jazyce existuje něco, co se jmenuje centrum a periferie. Při časování sloves se umíme vyrovnat s tím, že některá jsou nepravidelná. Je jich totiž, a to je ta magie, málo. Dovedete si představit ten hukot, kdyby byla nepravidelná všechna slovesa? Nebo ještě lépe: kdybychom používali jenom infinitivy? "No tak bóže, když to tak chtít mít, hlavně když Novák uvařit večeři." (Téhle větě rozumíte jenom proto, že jste ji předtím četli v korektním tvaru. Vážně.) Když neskloňujem Jacques, Emmons a mě, je to vcelku fuk. Problém přichází ve chvíli, kdy se taková věc dostane z okraje do centra. Protože až v té chvíli to vyžaduje centrální řešení. A centrální řešení rozkolísá celý systém, který, aby to vyrovnal, provádí další a další změny. Jaké, ví jen dobrý Bůh. Ale furt není nijak zvlášť dobrý stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.

No ale v jiných jazycích to taky nemají!

- Nemají. V jiných jazycích nemají spoustu věcí, které má čeština, a naopak mají spoustu věcí, které čeština nemá. Je tomu tak proto, že jsou to jazyky jiné, a tudíž řeší věci - a tím vás úplně nepřekvapím - jinak. Například taková angličtina má pevný pořádek slov, takže je vcelku hned jasný, kdo a komu. Čeština, páč má to skloňování, tohle nepotřebuje. (A skloňování je vážně velký blaho, fakt že jo. Koukněte třeba na "otec bije bratra", to vůbec není tak samozřejmý, jak to vypadá. Dřív totiž byl 4. pád stejný jako první, takže ta věta vypadala "otec bije bratr" a nebylo jasný, kdo to koho vlastně mlátí. Dneska je, děkujeme. Pilnější čtenáři mohou přemýšlet o tom, proč toto rozlišení neexistuje u mužského rodu neživotného.)

Komolíme cizí jména!

Sice úplně nechápu, kde se v Češích najednou bere ta vášeň pro hezké chování k cizákovi, když jim jindy nemůžeme přijít na jméno, ale přátelé, to je úplně irelevantní argument. Jak k tomu (diskriminace, diskriminace!) přijde pan Trump ve větě "Merkel řešila s Trumpem otázku přistěhovalectví"? Komolíme. Všem. Sestimsmiř, oni nám taky. (Zdraví Tereza Janku, Pod Perstynem 12, Prague.)

Je to ošklivé.

A vy jste, milá dámo nebo milý pane, jazykový brusič. Podstatné není, jestli je to oku libé (proč by ostatně vaše oko mělo být podstatnější než oko kohokoliv jiného?), ale jestli je to funkční.

Můžeme to říct i jinak!

Můžeme. Taky můžeme zatloukat hřebíky podpatkem, když budeme chtít, ale proč bychom to proboha dělali, jsouce majiteli kladiva? Všechno se dá obejít. Můžeme používat křestní jména, tituly, vpašovat někam na začátek minulý čas, ale pořád je jako každá správná zkratka: delší, ale zato horší cesta.

To nevadí, že to nepoznáme hned - poznáme to z kontextu později.

Někdy nepoznáme (účastníci zahraničních konferencí vesele mávají a drží se kolem ramen s překladateli, kteří urputně googlují, zda ono jméno v poděkování patří redaktorovi, nebo redaktorce, páč se o nich nemluví dost dlouho na to, aby tam autor přihodil nějaké zájmeno, a lidí se jménem Alex Brown je jak malejch myší). A když je onen kontext dost dlouhý, abychom poznali - víte, ono účelem jazyka je primárně to, abychom se domluvili. Říkat "to nevadí, že se domluvíme hůř" není tak chytré, jak si myslíte. Fakt.

Nu, ale duch jazyka vane, kudy chce. Jak by řekl pan Halík, já jsem velmi pro přechylování. Jenomže ono to nakonec bude, jak uživatelé užíváním rozhodnou, ono je mluvení vlastně takové nepřetržité demokratické hlasování. Žíly mi to netrhá.

Žíly mi netrhá víc věcí: to, že na dětech vlastně pášeme násilí, když je nutíme, aby odlišovaly koncovky pro mužský a ženský rod, místo co by si svobodně vybraly. Že si nemůžu zvolit libovolné křestní jméno (a to nejen při narození, kde já mohla být, kdybych se jmenovala Carmen!). Co mi ale vadí, je, že ony hlasy po změně od začátku skrývají diskriminaci v samotné své podstatě. Připusťme, že přechylování je věc osobní svobody (mně to, jak už jste asi pochopili, přijde jako zpolitizovaná blbost, ale budiž - lidé jsou různé, když má někdo dojem, že jmenovat se Hruška mu nějak významně prozáří zbytek jeho života...).

Jak je ale možné, že v něčem tak důvěrném a bytostném, jako je volba vlastního jména, upřednostňujeme jednu skupinu před jinou, a vůbec tuto skutečnost neproblematizujeme? Cožpak snad žena neprovdaná, ptám se, nemá právo zvolit sobě příjmení podle libosti? Já, Vopajšlíková, si nemohu vybrat, že budu Vopajšlík třeba už v patnácti letech, ale musím se kvůli tomu vdát za pana Králíka? Cožpak teprve co vdaná žena jsem uznána za natolik hodnotnou, abych mohla být Králík? Jakápak je to spravedlnost?

EDIT 10. 9.: Jak se včera ukázalo, měly by nově možnost nepřechylovat příjmení dostat všechny ženy: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/prechylovani-jmen-nepovinne-bez-pripony-ova-hamacek-ministr.A190909_123421_domaci_kop

Tím se tento text přesunuje do kategorie článků, které pláčou hezky, ale na špatném hrobě :)