Zákaz burkini v Cannes? Absurdní opatření ze středověku

Když starosta Cannes David Lisnard komentoval zákaz burkini, jistě si připadal velmi evropsky a moderně. Ve skutečnosti úspěšně vrátil Cannes o desítky až stovky let zpátky.

Předem je třeba říct, že zákaz burkini považuju za absurdní. Burkini nemají nic společného s teroristickými útoky, zakázat je je zákaz pro zákaz. Stejně dobře mohli odpovědní činitelé města Cannes při losování z pytlíčku s nápisem Tak jim sakra nějak znepříjemněme život vytáhnout "vypneme každému třetímu muslimovi telefon" (dokonce i to by mělo větší spojitost s terorismem) nebo "odteď budou jezdit jenom v zadní části autobusu" (a dokonce i to by mělo větší spojitost s terorismem). Jenomže to v té naší civilizované společnosti zatím furt ještě nějak nejde, tak vzali něco, co je v létě tak pěkně vidět.

Ve chvíli, kdy se to pokusí vyargumentovat, je absurdita daného opatření zřejmá. Starosta města David Lisnard říká: jde o oděv, který prý nerespektuje dobré mravy. Pohleďme do ulic našich měst. Co uvidíme? Ženy v dlouhých kalhotách a v tričku s dlouhým rukávem. Co jsou burkini? Zhruba tričko s dlouhým rukávem a legíny (z plavkoviny). V tom tedy problém být nemůže.

Burkini obsahují pokrývku hlavy. Ani v té ale problém být nemůže, protože ta ve městě také zakázána není.

Je to tedy zřejmě v "neadekvátním" oblečení: ano, zatímco jinde považujeme za normální zahalovat se přiměřeně svému věku, stavu špeků a křečových žil, pláž je jiný svět. Pozoruhodný alternativní svět, v němž se - společensky dohodnuti - tváříme, že je přijatelné, aby nám šedesátiletá paní odhalila svou jizvu po císařském řezu (jejda, taková dlouhá jizva, pani, no dřív se to dělalo jináč, to je síla, to dneska už se jizvička pěkně pod linii bikin schová, no ale vám už to může bejt jedno, s timdle tělíčkem už je to tak na hlídání vnoučátek, že jo, no a co vnoučátka, samá radost, samá radost?).

Problém je, že snad nikde v Evropě není nepřijatelné "zahalovat spíš víc než méně" (pomiňme nyní bezpečnostní zákazy typu "je třeba vidět obličej"). S odhalenými rameny vás do kostela v Itálii nepustí, pokud teď půjdete v kožichu, budou pouze doufat, že jste hrdým uživatelem kvalitního deodorantu. Podobně to dopadne v sekulárním prostředí: zkuste jít na Václavák v plavkách a sledujte (bez námahy tento zážitek lze získat v internetových diskusích, kde se hovoří o odění účastníků Gay Pride).

Dobré mravy v tom tedy být nemohou. Co tu máme dál? Oděv nerespektuje sekularismus. To je jistě pravda, potíž je, že není důvod, proč by ho respektovat měl. Zakázány nejsou ani křížky dam, které navštěvují pláž oděny do tak zvaných krytek na bradavky a tří nití, ale ne-sekulární oděv není zakázán nikde jinde ve městě. Je to tedy zákaz neúčinný - nesekulárních oděvů se nezbavíme. Zbavíme pouze některé ženy (a k tomu se ještě vrátím) účinně možnosti jít se vykoupat (tak ano, můžou si pořídit neopren a šnorchl a jít hledat Nema, pravda, ale je to poněkud nepohodlné protiopatření).

Nejzajímavější pasáž článku byla ale tahle: "Plavky, které ostentativně dávají najevo náboženskou příslušnost, zatímco Francie a její náboženská místa jsou terčem teroristických útoků, by mohly vytvořit hrozbu narušení veřejného pořádku," řekl podle něj pan starosta.

Co z toho vyplývá? MUŽ (je jich převažující většina) někomu uřízne hlavu / najede do někoho kamionem / odpálí se / you name it, a co uděláme my, osvícená společnost, v níž jsme si rovni? My nakážeme ŽENÁM, jak se mají oblékat. Vidíte tam snad něco o mužských oděvech? Ó nikoliv. Žádné "takže příště, přátelé, pěkně všichni společně maximálně metr látky na těle, jo a bez toho hadru na hlavě - a ano, vás, plešatý pane s tím kapesníkem, myslím taky".

My, kteří vyprávíme horem spodem, jak strašné je, že ženy musejí být poslušny ideologie svého muže a oblékat se podle jeho přání, poté, co MUŽ najede do davu lidí, ŽENÁM ozřejmíme, že musejí poslouchat a oblékat se podle našeho přání.

A co hůř, nikoho vlastně ani nenapadne to zpochybnit. Řešíme, zda šátky nebo burkini ano/ne. Ale toho, že se jedná o výhradně ženské oblékání, si nevšímáme. Pokládáme to za samozřejmé. Žena se musí řídit naší kulturou, nikoliv jinou. Žena totiž má být poslušná svého muže. Muž je majitel těla ženy a určí, jak se má oblékat. Vítejte v Evropě 21. století.