Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů. Boř bariéry, inspiruj jako Martin Luther King! Buď mladý, buď krásný, buď sexy! ... Bankéř.
Planu vášní pro různé jazykové podivnosti. Každej máme něco, já takto ráda osvěžuji svého zemdleného ducha. Proto jsem zaržála, když jsem spatřila následující inzerát:
Netuším, který PR mág to nebohému HR (OMG, WTF, LOL!) poradil, ale mám takové tušení, že moc rád ho nemá.
To máte tak: tenhle inzerát, v němž hledají člověka ochotného pilně se učiti hustým věcem a vládnoucího uměním vymámit z jalové krávy tele (to vše v duchu zastřeleného černého kazatele), v němž se na budoucího zaměstnance kamarádsky tykáním pomrkává, by možná - možná - snesla firma, která se právě z garáže, oproštěné o vůz šéfovy maminky, přenesla do hipsterského ráje Krymské ulice, kam onen šéf dojíždí na svém pečlivě zrenovovaném kole značky Ukrajina, neboť krom plnovousu pěstuje i stehenní sval, a to nikoliv jeden.
Nyní šéf hledá k sobě parťáka a inzerátem mu poměrně zřetelně dává najevo, že krom nadšení bude ceněn i hipsta přístup, cca ve výši 20.000,- Kč hrubého měsíčně (mimo Prahu, matku to měst, hezkých 16).
Onen inzerát však nevložil módním dlouhým vousem obdařený jedinec, avšak docela pěkná paní, pracující t. č. v zavedené bankovní instituci. Já pochopitelně chápu snahu o získání "segmentu trhu", který své úspory bude ukládat ještě příštích padesát let. Cítím se snahou se segmentu jazykově přiblížit, nemáte to jednoduchý, hoši a děvčata.
Ale, přátelé, takto: zaměstnanec není klient. Zaměstnanec ví, že jde pracovat do korporátu, a očekává podmínky tomu přiměřené. Kdyby chtěl jít pracovat pro dlouhý vous, inzerát bankovní instituce by obkroužil myší obloukem co největším. Chceme-li profíka, netykáme mu a neříkáme mu "hustý" (není mu šestnáct). A když už se této pošetilosti dopustíme, za žádných okolností ho nepřirovnáváme k panu Kingovi. I metaforika musí být konzistentní, jinak to zvonku vyzerá, že jsme hustýho týpka, co je mu šestnáct a živí se mámením telat z jalovic, najali jako textaře.
