"Burky, burkiny atd. chcete je????" Jistě. Jen houšť a větší kapky

Protože můj předchozí článek vzbudil takový ohlas (slavnou jsem se stala zejména v oblasti vísky Kozí Lhota), rozhodla jsem se upřesnit, jak že to tedy vlastně s těmi burkinami mám.

Podnětem k tomu se stala kromě urputné diskuse zpráva na Facebooku, kterou mi poslal "spokojený důchodce" pan František a kterou cituji v titulku. Protože ke své otázce připojil značné množství otazníků, soudím, že ho velmi trápí, a také proto jsem se nakonec rozhodla na ni odpovědět. Předem však upozorňuji (a doufám, že si to nezůstane ctěnou obcí diskutérskou nepovšimnuto), že se tím vyjadřuji jen a pouze k otázce burek a burkin. Stranou zůstávají mé názory na Angelu Merkelovou, migraci z oblastí války i ekonomickou a taktéž na kebab.

Onu otázku je však nutno rozdělit do dvou částí, tedy: chci tady burkiny (*v minulém blogu jsem se rozhodla nechat slovo v podobě "burkini", ale ženy jsou stvoření přelétavá, odteď se bude skloňovat podle vzoru "bikiny")? Chci tady burky?

Pan Řehůřek si bohužel nepovšiml, že na otázku prvou jsem vlastně už odpověděla. Míním-li, že zákaz burkin je absurdní, vyplývá z toho, že mi nijak nepřekážejí, a tudíž nemám nic proti tomu, aby se v našich končinách - nebo kdekoliv jinde - vyskytovaly dle libosti.

Lze pochopitelně (a diskutéři tak v hojné míře učinili) namítati mnohé: je to nehygienické, v arabských zemích též nechodíme oblékáni do minišortek, ne všechny muslimky nosí svůj tradiční oděv zcela dobrovolně a tak dál a furt pryč. To je sice z části pravda, ale je to dle mého soudu irelevantní:

Zde nejsme v arabské zemi. Mnoho desítek let ženy bojovaly o to, aby si, kurnik šopa, mohly nosit, co chtějí. Nechme tedy všechny, aby si nosili, co chtějí. Můžeme si o tom myslet své, ale stát nemá co zasahovat do toho, jestli mám rukávy po loket, nebo odhalená ramena. Když se rozhodnu, že půjdu zítra na ulici s apartním kloboučkem vyrobeným z cedníku, tak TAKY můžu. A vy si můžete myslet svoje, ale je nesmírně dobře, že proti tomu není žádné nařízení. (O tom, že určitá míra odhalení je nevhodná třeba v kostele, jsem hovořila v minulém článku: člověk zahalený spíš více než méně z principu věci jinde nevadí, a mělo by se to týkat i burkin. Do kostela nemůžete v plavkách, ale v kožichu ano. Do vody nemůžete někde nazí, ale v plavkách libovolného rozsahu ano. Burkiny jsou plavky, můžete v nich tedy jít plavat. Pokud půjdete do bazénu v kožichu, jste nejspíš blázen a tomuto blogu stejně neporozumíte, můžete přestat číst.) 

O nehygieničnosti burkin by se daly vést spory, nicméně když jsem dlela v Egyptě (ano, i ono pověstné "a navštívila jste arabskou zemi?!" přišlo), ženy se tam úplně normálně v burkinách koupaly. Apokalypsa nenastala, přežili jsme všichni. Buď to tedy není taková hrůza, nebo si pořídili do bazénu dobrou filtraci (doporučuji vřele všem provozovatelům podobných atrakcí).

A konečně, co se týče onoho "přece to nedělají dobrovolně". Přátelé, ale do toho státu vůbec nic není, stejně jako mu není nic do toho, zda Mařenka vaří Pepovi denně teplé večeře z věrné lásky, nebo pod pohrůžkou, že příští měsíc nebude při nekvalitní stravě dostatek sexu. Já si mohu přát, aby všichni lidé byli vnitřně svobodní a nebyli tlačeni společenskými normami do věcí, které nechtějí činit. Já dokonce mohu za tímto účelem konat (například se snažit o osvětu nebo působit svým příkladem). Co bych ale neměla činit, je rozhodovat z pozice bílého sahiba, který přijede, domorodcům rozdá korálky a vysvětlí jim, co je pro ně nejlepší. Uvidím-li například, že přítelkyně Fatima je nešťastná v manželství, neboť se netouží zahalovat a manžel ji denně mlátí, učiním kroky k tomu, aby měla možnost (ona sama, zdůrazňuji) ze své situace uniknout. Od toho jsou, domnívám se, přátelé, k tomu máme i instituce, které jí mohou pomoci věc zvládnout. Dokud je ale má jediná znalost o neznámé Fatimě taková, že nosí na koupání burkiny, je mi po tom - stejně jako státu - naprosto kulové. Může si, kurnik šopa, nosit, co chce.

Burky! Burky? Burky jsou otázka odlišná. Týká se jich - na rozdíl od burkin - jakési tamto nařízení o zahalování obličeje. Zakázáno, nepřípustno, dí moudrý stát.

Klidně se přiznám, že tuhle otázku pro sebe nemám zcela vyřešenou. Na jednu stranu mi argument jakýmsi potenciálním nebezpečím ze strany zahaleného člověka přijde lichý - co by se mělo stát? Odpálí se pod Koněm? Úplně stejně se tam může odpálit muž s koženou brašnou, co bude mít tradiční baseballovou čapku a na jeho tváři bude lze poznat, že se ráno holil.

Taktéž - byť letmá - zkušenost z Londýna mi naznačila, co jsou zač ženy v burkách. Ukázalo se, že pijou kávu. V kavárnách. S kamarádkama. Tragédie, povídám.

Na druhou stranu nutno konstatovat, že jakkoliv se domnívám, že (někde) zákonodárci vycházejí vstříc iracionálnímu pocitu, když burky plošně zakazují (neboť jejich zákaz nic vlastně nevyřeší), neberu jim v tomhle případě (a opět: v tomto jediném a konkrétním případě - o čemkoliv jiném třeba příště nebo vůbec ne) právo vyjít vstříc lidskému pocitu obavy, který je sice iracionální, ale zato se hlásí o slovo o to silněji. Může být nepříjemné nevidět lidem do tváře. A evropský zákonodárce má právo rozhodnout, že chce, aby do tváře bylo vždycky a všem vidět. Nebudu s ním souhlasit, ale protestovat proti tomu nehodlám.

Pro ty, pro něž byl tento blog příliš dlouhý: Ano, burky a burkiny by v Evropě být měly. Dokud tu bude jediná žena, která je bude chtít nosit, je to její právo. Je to otázka principů, kterými se tak rádi chlubíme - například toho, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Moji svobodu zahalená žena neohrožuje. Neohrožuje ji muslimka, stejně jako židovka nebo žena po chemoterapii. Maximálně jí doporučím na šátek korálky. Pořád prej ještě frčí Swarovski.